Pro nás “všechny” by teoreticky mělo násilí znamenat asi to, co definuje např. WHO:

"Násilí je „záměrné použití nebo hrozba použití fyzické síly proti sobě samému, jiné osobě nebo skupině či společnosti osob, které působí nebo má vysokou pravděpodobnost způsobit zranění, smrt, psychické poškození, strádání nebo újmu“[1] (definice Světové zdravotnické organizace WHO). Pozn. k definici: může se jednat i o použití verbálních prostředků se stejnými cíli a důsledky."

V životě jsou ale právní termíny a definice jedna věc (sice důležitá), ale druhá věc (určitě důležitější) je, jako CO vnímá násilí každý z nás (osobně, subjektivně). V závislosti na věku, pohlaví, zkušenostech atd. Podle toho, kdy a kde jsme vyrostli a žili. Co je pro nás “normální” a co už ne. Co násilí ještě není, co už ano. A hlavně ... co potom s tím.

V kontextu řešení konfliktních situací, kdy nám hrozí ať už jakákoli forma násilí (ať už projevená verbálně nebo fyzicky), je pro nás nejdůležitější rozpoznat o jaký ze dvou druhů násilí potažmo násilníků se jedná. Proč dva druhy a jaké?

Dva druhy "TĚCH DRUHÝCH"
Víme, že v konfliktní situaci (protože konflikt je "střet dvou stran, cílů, potřeb, skupin atd.) stojíme na jedné straně my a proti nám "ten druhý" (nebo ti druzí…). Když si odmyslíme konflikty typu dohady s rodinnými příslušníky, nebo s kolegou v práci kvůli řešení pracovní úlohy, kde "toho druhého", který stojí "proti nám", známe, bude pro nás "ten druhý" vždycky buď:

1) "hodný člověk, co má den blbec" - tzn. prostě obyčejný člověk, s nímž jsme se v konfliktní situaci ocitli náhodou. Ani jeden z nás neměl v úmyslu s "tím druhým" konflikt začít. Prostě se to stalo. Ať už ze zdánlivě sebenicotnějšího důvodu. V nás jednoduše vidí ventil pro jeho stávající stav (ať už k němu vedlo posledních pár minut, nebo několik let, nebo celý jeho život).

2) "predátor" - tzn. člověk, který si nás vybral cíleně pro nějaký svůj záměr, chce od nás něco získat (náš majetek, tělo, život…). Možná si nás vytipoval během několika vteřin nebo minut předtím, než nás "vtáhnul" do konfliktní situace, možná nás sleduje delší dobu a my o tom nemusíme vědět. Prostě si nás vybral, jako vhodnou oběť.

Dva druhy násilí
Opět pro účely řešení konflikntích situací rozlišujeme dva druhy násilí, které nám hrozí. Stručně:

1) jestliže je "ten druhý" hodný člověk, co má den blbec, hrozí nám tzv. náhodné násilí (nebo sociální - převzato z angl. "social violence") míněno jednoduše jako násilí vzešlé z interakce s ostatními příslušníky společnosti, ve které se pohybujeme, žijeme…);

2) jestliže je "ten druhý" predátor, hrozí nám tzv. cílené násilí (nebo asociální/antisociální - převzato z angl. "antisocial violence"), což znamená, že jsme někde udělali chybu a predátor nás vyhodnotil jako vhodnou oběť.

Proč to vlastně rozlišovat?
Protože je-li TEN DRUHÝ hodný člověk, co má den blbec, tedy hrozí nám náhodné (sociální) násilí, dokážeme takovou konfliktní situaci DEESKALOVAT.
Pokud je TEN DRUHÝ predátor, tedy hrozí cílené (asociální násilí), takovou konfliktní situaci DEESKALOVAT NELZE.

Pokud máme šanci během konfliktu s "TÍM DRUHÝM" komunikovat, a pokud to děláme správně, můžeme zjistit, o koho jde (hodný člověk den blbec nebo predátor) a jaké násilí nám hrozí a podle toho se zařídit dřív, než konflikt eskaluje a my nebudeme mít na výběr (a budeme muset k nějaké formě násilí přistoupit). Pokud zjistíme o jakou situaci se jedná, máme šanci konflikt deeskalovat - jedná-li se o hodného člověka s blbým dnem. Pokud během deeskalace zjistíme, že jde o predátora, víme v tu chvíli, že v konfliktu dřív nebo později dojde k násilí, tzn. jsme nuceni s ním začít my - druhá možnost je nechat predátora dokončit, co začal a být jeho oběť.