Už trošku zmíněno ve starším příspěvku, ale teď podrobně...

Na dotaz: "Co je to sebeobrana?" mi devítiletý kluk odpověděl: "Judo." Většina "dospělých" odpovídá dost podobně. Na rozdíl od dětí, by ale dospělí měli mít trochu víc jasno v tom, co znamená sebe-obrana, bránit sebe, co jsem já atd. Zní to moc filosoficky, duchovně? Vůbec ne!

Sebeobrana fakt není Judo, ani Krav Maga, ani řada dalších "systémů", které to o sobě tvrdí. Buď jde o bojová umění (případně bojové sporty) nebo boj zblízka (combatives). To, že vás učí používat tělo (a někdy i hlavu, abych byl fér) tak, abyste dokázali fyzicky řešit nějakou (konfliktní) situaci je pravda. Ale neznamená to bohužel, že se díky tomu něčemu naučenému dokážete bránit až budete řešit konfliktní situace, které nespadají do prostředí a situací, na které jste na tom "judu nebo krav maze" byli připravováni.

Sebeobrana a ještě k tomu reálná sebeobrana vás musí připravit na situace, které vás potkávají nebo s největší pravděpodobností potkají ve vašem životě! Ne do ringu nebo na tatami. Ne do války.

V čem je tedy ten zásadní rozdíl? Jak poznám, že se učím sebeobranu?

Stručně "nejviditelnější" rozdíly mezi bojovým uměním, sportem, bojem zblízka. Přes podobné znaky se liší především svým cílem (ano ve všech se třeba kope nohama a bouchá rukama... a netvrdím, že to někomu někdy nemůže stačit, aby se fyzicky ubránil).

Bojové umění (obzvlášť tradiční) vás bude v některých případech i dlouhé roky učit a zdokonalovat tu "svoji věc" (je jedno jestli to je to judo, tchaj-ťi nebo escrima) a většinou v podmínkách, které úplně neodpovídají našemu prostředí a každodennímu životu (nejde jen o spešl oblečky a další výbavu, co nafasujete na trénink).

Bojový sport (koneckonců dnes to je i to judo :)) vás bude připravovat s větším důrazem na rychlé výsledky, které chcete následně ověřit v nějaké soutěži, kterážto bývá podle nějakých pravidel. A většinou i předem víte, proti komu svoje naučené dovednosti budete používat. Cílem v takovýchto situacích není protivníka nevratně poškodit, ale prostě nad ním zvítězit.

Boj zblízka (to je třeba ta Krav Maga, Kapap a různé deriváty....) vás bude učit, jak co nejefektivnějším způsobem přemoct nebo chcete-li zneškodnit protivníka a velmi často ho při tom zásadně zranit. Tak, aby už pro vás nebyl nadále hrozbou. Zdá se, že tohle je přeci cíl sebeobrany, ne? Ne tak docela.

Ani jedna z tří výše zmíněných "cest" nemá jako primární cíl pomoci vám si uvědomit v první řadě, kdo jste vy a co pro vás znamená vaše vlastní tělesná a duševní integrita...
Skutečná, reálná nebo aplikovaná sebeobrana po vás musí chtít, abyste měli jasno v tom, co pro sebe znamenáte vy sami. Co znamenáte pro svoje okolí a lidi, co do něj patří. Jak chcete žít (právě např. ve smyslu řešení konfliktních situací). Jaký máte svůj "životní" cíl nebo jen ten pro dnešní den... Co chcete? Chcete umět preventivně skolit potenciálního útočníka a dokonale nadrilovaným způsobem mu přerazit nos a rozšlápnout kotník? Víte jistě, že si to opravdu zaslouží? Udělali jste maximum proto, abyste se takovému řešení vyhnuli a mohli se rozejít s klidem, že jste si právě nevytvořili (dalšího) nepřítele? Budete mít ten večer doma klid? Bude se vám dobře spát? Možná jo. Jak komu. Každý se asi pozastavuje a zamýšlí nad jinými věcmi. To nic nemění na tom, že sebeobrana je mnohem komplexnější věc, než se zdá.

Sebeobrana vás má naučit, jak co nejlíp využívat a používat to, co máte teď v tuhle chvíli k dispozici (vás, vaše tělo, vaši hlavu), v situacích, které ohrožují vaši tělesnou a duševní integritu (od dohadů s partnerem nebo dětmi doma nebo s nepříjemnou paní "na přepážce", přes dotěrného kolegu z práce nebo fakt naštvaného zákazníka po extrémy, kdy vám někdo usiluje o majetek, zdraví nebo život...). Pokud se během učení váš "celkový stav" zlepší, vyvine, zdokonalí, tím líp. Nesmí to ale být podmínkou pro to, abyste se dokázali bránit v konfliktních situacích, protože:

KONFLIKT NENÍ JENOM BITKA V BARU NEBO "ROAD RAGE"...

Už je to dlouhý, tak pokračování příště.