Aplikovaná sebeobrana:
ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ & Zvládání násilí

Od malička se nějakému „pohybu“ věnuji. Ne že bych to tehdy sám vyhledával, prostě mně rodiče šoupli na judo do oddílu TJ Tatran Praha, to mi bylo cca 9 let. Bylo to fajn, na přelomu 80. a 90. let díky zápasům např. v Německu nebo Francii to znamenalo možnost vyjet za hranice tehdejší ČSSR. Blbý ale na krční páteř, takže po pár letech konec. Během té doby a poté jsem zkoušel různé "sebeobrany" (např. s bratrem Alexandrem, který trénoval děti v „sokolníkách“ na Praze 8) a tae-kwon do (ITF - pod patronací mistra Hwang Ho Yonga), kde vykrystalizoval odpor k hromadným metodám výuky něčeho, co by mělo být v ideálním případě předáváno osobně. To mi bylo cca 14.

Důležitým momentem bylo setkání s Danem Zorvanem někdy na přelomu tisíciletí. Učil Cabales Serrada Escrimu (u Klause Filbrandta v Německu). Na semináři K.Filbrandta v Praze jsem se prvně potkal s Martinem Hradeckým, s nímž jsme zůstali jako jediní privátně trénující s Danem Z. Jezdil do ČR nejprve soukromě k nám domů, pak z toho vznikla první Česká škola tradičního filipínského bojového umění - Combat Serrada Escrima (CSE). Skvělý byl Danův přístup, systematická výuka bez přetvářky, mystických a tajemných technik. Tyče - krátká a dlouhá, nože, mačeta…

Do toho jsem chodil trénovat k Martinovi Hradeckému (zásady a principy boje beze zbraně - především thaibox a box; a se zbraněmi - nůž, teleskop; učil mě střílet - pistoli, pušku tak, jak to učí v jejich Akademii Aegis). Martin je na výkon a praxi orientovaný člověk. Náročný jak na sebe, tak na svoje žáky. Trénování s ním bylo fajn. 

Nedlouho na to Dan odjel do Austrálie a jako jediní instruktoři (CSE) jsme s Martinem H. převzali výuku, časem se nabalovaly další věci do výuky a škola se přejmenovala na Practical Street Weapon Fighting.

V následujících letech se povedlo poznat osobně Lee Morrisona a jeho Urban Combatives díky RBSD Olomouc Martina Mikoláška. První pomoc od Rescue 4 You, resp. J. Duchoně (Elite Lhenice). Pak druhá cesta a Filipíny za Rodelem Dagoocem (Dagooc Arnis System). V roce 2018 jsem se rozhodl odejít z ABFC, byť bylo fakt těžké nechat skoro dvě desetiletí snahy něco budovat jen tak být. Ale co už, že jo… (ABFC dál jede pod názvem Adaptive Combat Training a něco z jeho historie najdete tady).

Zásadní zkušenost byla v Kanadě s Richardem Dimitrim a jeho vlastně prvním "během" specificky pojatého kurzu prevence násilí a řešení konfliktů. Z něj nakonec čerpá náš koncept violence management nejvíc.

Kolem roku 2005 se v ČR objevil Darrell Casiňo (synovec Ricarda Casiňa, zakladatele a velmistra filipínského stylu Lakas Katorse). S Darrellem jsme trénovali (já a Martin H.) tzv. Adaptive Combat Training, jehož základem byla směs Senshida Richarda Dimitriho a CFA Sammyho Franca. Od stejné doby i původní filipínský systém, Lakas Katorse. V březnu 2007 pak přímo na Filipínách s Ricardem Casiňem (výuka boje s tyčí, nožem, mačetou, boj beze zbraně...).

Asi rok poté se díky Antony Nowakovi u nás doma objevil Maul Mornie a vedl soukromý kurz Silat Suffian Bela Diri. Někdy kolem roku 2010-11 přijel do Čech Jim Wagner a vedl tu kurz Family survial (od té doby přijížděl opakovaně na naše pozvání - tehdejšího nově přejmenovaného klubu: Arnis & Balaraw Fighting Club - ABFC) a také jsme za ním jezdili do Německa a Francie. Díky Pepovi Procházkovi jsem poznal o čem je SPEAR (Tonyho Blauera) resp. Personal Defense Readiness. Také tu byl Avi Nardia se svým KAPAPEM.